Jak na mykoplazmy?

15.12.2007

U skotu se mohou mykoplazmy spolupodílet na mnoha onemocněních:

Infekce genitálního traktu (chronické záněty vejcovodů a dělohy) s potraty a poruchami plodnosti
Záněty plic u telat
Snížená životaschopnost
Klinická a subklinická mastitida
Infekční keratokonjuktivitida (zánět rohoviny a oční spojivky)

Původce onemocnění se vyskytuje zejména ve vysokoužitkových stádech. Mykoplazmatické infekce způsobují významné ztráty mléčné užitkovosti a zvířat, zvýšený obrat stáda a onemocnění mladých zvířat.

Mykoplazmy disponují vlastnostmi, které jim usnadňují penetraci do napadeného organismu. Jedná se o nejmenší baktérie. Nemají žádnou buněčnou stěnu (odolné vůči b-laktámovým antibiotikům – např. penicilin, které rozpouštějí buněčnou stěnu) a vyznačují se sníženou metabolickou aktivitou. Obtížná diagnostika a léčba vedou často k chronickému onemocnění orgánů. Nemocná zvířata představují dlouhodobé permanentní nebezpečí pro zdravá zvířata.

Přenos infekce je možný dvěma způsoby:

· Horizontální infekce – mezi zvířaty navzájem,

· Vertikální – z matky na potomstvo, možným následkem jsou potraty nebo porody oslabených telat.

Infikovaná zvířata vylučují do okolí zárodky prostřednictvím mléka a sekretů dýchacího a genitálního ústrojí, které jsou ve vnějším prostředí schopné přežít 2 až 8 týdnů, takže se zvířata mohou infikovat prostřednictvím podestýlky, stájového zařízení a krmiv.

U telat záněty plic a artritida

Protože se jedná o polyfaktoriální onemocnění, záleží na míře infekčního tlaku, chovatelských podmínkách a imunitě zvířat, zda podlehnou nákaze. V průměru dochází k onemocnění 20 až 50 % telat a mladého dobytka. Většinou se jedná o smíšené infekce, na kterých se podílejí také viry nebo jiné baktérie (pasteurely).

Zdroj: UZPI

Autor: Vladimíra Pachlová