Pěstování a ochrana znovu objeveného druhu pšenice – dvouzrnky

Dvouzrnka (Triticum dicoccum) je pluchatá pšenice s genomem AABB. Za jejího předchůdce je většinou považována planá pšenice dvouzrnná (Triticum dicoccoides). Dvouzrnka patřila vedle ječmene tisíce let k hlavním obilovinám. Již několik desítek let se však nepěstuje; tento druh je dnes možné nalézt jen v botanických zahradách, v některých šlechtitelských stanicích a také v ekologickém zemědělství.
Dvouzrnka je xerofilní druh pšenice – vyhovují jí suché polohy. Je nenáročná na stanoviště i živiny. Pěstování a ochrana jsou podobné jako u tvrdé pšenice, pouze k výsevu se používá neloupané zrno jako u špaldy. O náchylnosti dvouzrnky vůči houbovým, bakteriálním a virovým chorobám a živočišným škůdcům je známo jen velmi málo. Vzhledem k značné lámavosti klasového vřetene musí proběhnout sklizeň včas (v plné zralosti). Vlhké zrno je třeba vysušit. Před zpracováním se musí zrno zbavit plev. Výnosy čistého zrna (3 t . ha–1) se pohybují hluboko pod výnosy pšenice seté. To je také hlavním důvodem ústupu pěstování této plodiny.
Pšenice dvouzrnka sloužila v dřívějších dobách v první řadě k výživě člověka. Neloupané zrno bylo považováno také za hodnotné krmivo pro koně. Sklovitá zrna jsou velmi bohatá na minerální látky, proteiny a lepek a zpracovávala se většinou na krupici, kroupy a těstoviny. Mouka se vyznačuje vysokým obsahem proteinů a obzvláště vysokým obsahem železa. Chléb má výraznou oříškovou, mírně nahořklou chuť. V minulosti byly dvouzrnce připisovány také ozdravující a čistící účinky.
Projekty probíhající především ve Švýcarsku a v jižním Německu podporují návrat pěstování dvouzrnky. Biozemědělci ve Švýcarsku začali tento téměř zapomenutý druh, z kterého vyrábějí těstoviny, chleba, černé pivo a pálenku, pěstovat koncem 90.let minulého století. Pluchy našly nové uplatnění při výrobě polštářů.
Nachr.-Bl. Dtsch. Pfl.-Sch.-Dienst, 59, 2007, č. 6, s. 138–140

http://www.eiwels-kirchberg.de/emmer.html