Temperament a zbarvení hlavy

11.1.2008

Na Oklahoma State University se věnuje studiu chování zvířat profesorka Temple Grandin, která si vytýčila za cíl prověřit hypotézu, že pouze spokojená zvířata mohou zúročit genetický potenciál, kterým disponují.

V chovu dojnic jsou přínosem zvířata s klidným charakterem, která se bez problémů nechají ošetřit a obstarat, zřídkakdy se zraní a využijí svůj genetický potenciál spíše než jejich neklidné souputnice ze stáda. Klidnější zvířata šetří čas a peníze a proto jsou ekonomicky výhodnější.

V současné době v USA není temperament předmětem zájmu v rámci selekce. Proto se chovatelé snaží identifikovat neklidná zvířata pomocí vnějších znaků.

Profesorka Grandin se zaměřila na detekci těchto vnějších znaků ve speciálním experimentu s 219 dojnicemi na jedné mléčné farmě. Dojnice byly jednotlivě fixovány pomocí samopoutací zábrany. Vědkyně se postavila šikmo cca 1 metr před dojnice a poté se začala pomalu pohybovat ve směru fixovaných dojnic. Chování dojnic bylo rozděleno do 4 skupin:

· Klidný pohyb hlavou ve směru blízko člověka (20 zvířat),

· Žádná reakce (16 zvířat),

· Zpětný pohyb hlavou, ale bez tlaku na zábranu (107 zvířat),

· Couvnutí zpět a tlak proti fixující zábraně (76 zvířat).

Paralelně byla zvířata rozdělena na základě pigmentace hlavy do pěti skupin, dojnice s kompletně černou hlavou – do 1. skupiny (11 kusů) a dojnice s úplně bílou hlavou – do 5. skupiny (5 kusů). Ostatní dojnice byly rozděleny do zbývajících tří skupin: spíše černé (134 kusů), 50/50 (34 kusů) a spíše bílé (35 kusů.)

Po vyhodnocení získaných výsledků a různých statistických výpočtech bylo potvrzeno, že staré pravidlo tvrdící, že čím světlejší má dojnice hlavu, tím je neklidnější a vzrušivější v porovnání s dojnicemi s převládajícím černým zbarvením hlavy, které se vyznačují klidnou a trpělivou povahou

Zdroj: UZPI

Autor: redakce APIC