Jak si včely dokáží poradit s větrem?

Ve světě hmyzu, kde každé zbytečné máchnutí křídlem stojí vzácnou energii, je však vítr takřka veřejným nepřítelem číslo 1. Jak si s jeho zlomyslnostmi dokáží poradit včely?

Zkoumání letových schopností nejrůznějších organismů (např. hmyzu, ptáků či netopýrů) je ve vědeckém a zejména inženýrské světě již dlouhá léta velkým hitem. Nejenže se díky němu dozvíme více o přírodě samotné, ale tyto poznatky mohou být navíc využity v praxi při konstrukci létajících strojů. Výzkum letových schopností drobných organismů (např. hmyzu) je zajímavý ještě z jednoho důvodu. Díky své velikosti se totiž nutně setká s atmosférickými jevy, které větší organismy prostě minou. Abychom porozuměli důvodům, proč řada létajícího hmyzu vypadá tak jak vypadá, je proto důležité studovat je přímo v jejich přirozeném prostředí. Vědci z prestižních amerických univerzit v Berkeley a Harvardu se rozhodli studovat překrásně zbarvené samotářské tropické včely ze skupiny Euglossini přímo v jejich domovské Panamě. Těmto včelám se pro jejich zálibu v květech orchidejích říká také „orchidejové včely“. Na pomoc si vzali vysokorychlostní kameru, která zaznamenávala jejich let v nejrůznějším nepříznivém prostředí. Samci totiž jsou tak silně přitahováni vůní nektaru různých druhů orchidejí, že neváhali proletět silnými proudy vzduchu, které před ně experimentátoři foukali z připravených trysek. Při silném odporu vzduchu zaujali samci zajímavou pozici. Silné zadní nohy, na nichž mají také košíčky pro sběr pylu, natáhli daleko za tělo. Tímto způsobem sice zmírní turbulence, které při průletu vznikají, současně však asi o 30% zvýší odpor vzduchu. Silné zadní nohy mají v životě těchto krásných včel však ještě jednu úlohu – lákají samečky ke spáření. Samička, která si vybere samečka s nevětšíma zadníma nohama si pak může být jistá, že má doma toho nejlepšího „letce“. „Teto typ letu však zřejmě není typický jen pro zkoumané druhy včel. Předpokládáme, že jej nalezneme i u dalších blanokřídlých, kam včely společně s vosami, mravenci a sršni patří,“ rozšiřuje závěry týmu Stacey Combes z Harvardu.