Radioaktivita v houbách už neškodí

Poločas rozpadu cesia je 30 let.Houbař by musel sníst  např. místo 20 gramů hub nejméně stokrát více, aby obsah cesia mohl jeho zdraví negativně ovlivnit. Hygienická norma bezpečného množství hladiny cesia dosahuje až 400 000 becquerelů na osobu za rok.

Jak sdělil ředitel regionálního centra Státního úřadu pro jadernou bezpečnost v Plzni Pavel Beran, podle současných měření obsahují houby podstatně méně radioaktivity než v roce 1994 a platí to nejen pro houby, ale i pro ostatní lesní plodiny, např. borůvky. Ovšem houby, na rozdíl od borůvek či brusinek, nasávají vodu z velké plochy, a proto mohou víc „zářit“. Regionální centrum trvale monitoruje obsah radioaktivních látek - včetně beta-zářiče stroncia 90 a dalších prvků – v celém potravinovém řetězci – od zvířat až po mléko, zeleninu, brambory aj. V polovině devadesátých let bylo např. v klatovském okrese zjištěno v mase divočáků až 49 tisíc becquerelů. Obdobné hodnoty se nalezly i v mase srnčí zvěře, zejména z Prášilska a Hartmanicka. „V posledních letech zaznamenáváme významný úbytek radioaktivity. Hodnoty se pohybují kolem 400 až 600 becquerelů, což je hluboko pod normou,“ dodal inženýr Beran.

Houbařům, kteří by se přece jen i této minimální radioaktivity obávali, existuje jednoduchý a osvědčený recept odborníků na jadernou bezpečnost: Ponořit sušené houby do studené vody se solí a nechat půl hodiny ustát. Vodu pak scedit. Podle intenzity tmavého zabarvení vody se pozná, kolik asi obsahuje cesia, protože se tento prvek váže na barvivo z hub. Pak se houby několikrát propláchnou a celou proceduru lze ještě jednou zopakovat.  Hladina obsaženého cesia klesne touto metodou až 20x.

Zdroj: SÚJB