Venkov není jen zemědělství

Život na venkově mu učaroval natolik, že spolu se stínovým ministrem zemědělství Jiřím Papežem (ODS) vyvolali celonárodní diskuzi o budoucnosti českého venkova.

 

Žít na venkově. Není to v očích Pražanů pohoršlivé označení?

Vůbec ne, naopak. Mnoho Pražanů mi závidí. Podle statistik stráví každý obyvatel velkého města průměrně sto dní ročně na venkově. Lidé prchají z měst na venkov alespoň za rekreací.

 

Vyvolali jste diskuzi o vizi českého venkova. Proč?

Protože žádná vize neexistovala. Nyní se ji pokoušíme formulovat. Jezdili jsme po všech českých krajích a snažili jsme se přimět k diskuzi lidi, kteří na venkově žijí, pracují, vychovávají děti. Chtěli bychom do změn života na venkově zapojit nejenom zemědělce, ale co nejvíce organizací od podnikatelů po místní a krajské samosprávy. Získali jsme podporu všech krajských hejtmanů.

 

Co by se mělo v budoucnu na českém venkově změnit?

Za prvé je třeba zakládat, obnovovat a modernizovat farmy, zakládat na venkově malé podniky, v nichž se výzkum těsně propojí s komerčním využitím. Za druhé musíme změnit strukturu krajiny, zalesňovat holé plochy, zadržovat vodu v krajině a obnovit starodávnou síť cest. Za třetí je třeba zvýšit kvalitu života na venkově.

 

Jak toho půjde dosáhnout?

Závisí to na penězích v řádech miliard korun. Jde o to, přesvědčit o nové vizi nejen samotné zemědělce, ale i stát, aby jim zadával zakázky, které by je motivovaly nejenom k produkci a ekonomickému zisku, ale i k péči o krajinu. Podle mě je to záležitost na příštích 20 let. Jenže venkov není jen zemědělství. To by nemělo převažovat na úkor samospráv a lidí, kteří na venkově žijí.

 

Třeba jako vy. Co tedy pro vás osobně znamená venkov?

Venkov je totéž, co prostor.

 

Deník Pojizeří, 7. 12. 2005