Budoucnost venkova je v mladých lidech

Pojem venkov v sobě zahrnuje celý komplex různých prvků vztahujících se ke krajině, přírodě, životnímu prostředí, historii, kulturnímu dědictví, zemědělství či osídlení. Všechny tyto prvky fungují ve vzájemné vazbě, ovlivňují se navzájem, a utvářejí tak vyvážený obraz českého venkova. Můžeme sice diskutovat o tom, který z těchto prvků je nejdůležitější – zda zemědělství, hospodaření v lesích nebo snad ochrana vod. Ale z pohledu své profese sociologa nepřestanu trvat na názoru, že pro budoucnost venkova jsou nejdůležitějším faktorem lidé.

 

Na českém venkově, (soubor obcí do 2 tisíc obyvatel) žije přes dva a půl milionu lidí. Kteří to jsou lidé, se můžeme dozvědět ze statistik. Jací to jsou lidé, ukáží až sociologické výzkumy.

 

20. STOLETÍ  VE ZNAMENÍ VYLIDŇOVÁNÍ VESNIC

Během celého minulého století vývoj směřoval k postupnému vylidňování venkova. Neznamená to však, že všichni lidé odcházeli do měst. Některé obce se naopak mohly rozvíjet do té míry, že překročily hranici dvou tisíc obyvatel. Svou roli v tomto procesu sehrál i odsun Němců z pohraničí, které bylo sice později dosídlováno (pro nedostatek zájemců i repatrianty ze zahraničí), ale na mnoha místech menší obce zanikly či byly zlikvidovány (v pohraničních pásmech nebo vojenských prostorech) a většina ostatních již nikdy nedosáhla původního počtu obyvatel.

 

Další ránu venkovskému osídlení zasadilo zavedení střediskové soustavy. Tento krok přinesl podporu a rozvoj vybraným větším obcím, ale pro ostatní (jichž bylo více) se rovnal úpadku. Občanská vybavenost, bytová výstavba i příležitosti k zaměstnání fungovaly a byly rozvíjeny pouze ve střediskových obcích, v ostatních byly tyto služby rušeny a tyto obce určeny pouze "k dožití". Svůj díl viny měly i znárodnění, proces kolektivizace a vůbec centrálně řízená ekonomika období socialismu. Soukromé vlastnictví půdy a výrobních prostředků bylo omezeno, podnikání nebylo možné – venkov tak přišel o mnoho drobných živnostníků, kteří poskytovali základní služby jeho obyvatelům. Výsledky byly neradostné: ztráta vztahu k půdě, zpřetrhané vlastnické vazby, rozvinutá "šedá ekonomika" – melouchaření, korupce a vůbec nezájem o budoucnost. Centralizovaný systém upřednostňoval velká města a průmysl – to byla perspektiva pro mladé lidi, kteří venkov opouštěli.

 

Dalším důvodem k opouštění venkova byla snaha o lepší vzdělání. Tento důvod zde existuje od vzniku prvních středověkých univerzit a způsobuje odchod mladých lidí dodnes. Školy vyššího stupně se totiž na venkově obvykle nestaví. Každý, kdo chce studovat, tedy musí do města. Záleží pouze na něm, zda tam zůstane natrvalo, nebo se do své rodné vesnice vrátí. Jeho rozhodnutí však často závisí na nabídce pracovních příležitostí – a ta je ve venkovských oblastech malá.