Větší biologická aktivita v půdě – lepší využití fosforu

Doporučené dávky fosforečných hnojiv vycházejí z předpokladu, že zjištěná nabídka živin je také skutečně využitelná. Avšak využití fosfátů dodaných hnojením je nižší než u jiných základních živin. Aplikované fosfáty se v krátké době přeměňují ve stabilní půdní fosfáty. V neutrálním a alkalickém prostředí se tvoří fosfát vápenatý a hořečnatý, v kyselých, těžších půdách vznikají obtížně rozpustné železité a hlinité fosfáty. Pokusy v Německu ukázaly, že při zpracování půdy bez použití pluhu se zvýšil odběr fosforu v průměru o 10 % (na plodinu, hektar a rok). Využití živin se zlepšilo pravděpodobně díky větší biologické aktivitě ve svrchní ornici a intenzivnímu prokořenění ornice. Pro zásobení rostlin fosforem je rozhodující optimální prokořenění ornice, kde byla stanovena největší část aplikovaných fosfátů. Intenzivní růst kořenů napomáhá příjmu málo mobilních živin jako jsou fosfáty v důsledku zkrácení cesty transportu. Vertikální rozdělení aplikovaných fosfátů je považováno za základní nedostatek konzervačního způsobu zpracování půdy, protože na základě nižší mobility může být jejich využití omezeno. Proto se doporučuje zapravení fosforečných hnojiv do větší hloubky a odůvodňuje se tím nutnost periodické orby pluhem. Další pokusy ukázaly, že na zásaditých půdách s minimálním rizikem vymývání v suchých polohách lze dlouhodobě upustit od použití pluhu. Pokud je však v důsledku utužení půdy narušeno provzdušnění a vodní režim půdy, je při nedostatku vody negativně ovlivněna jak dostupnost fosforu, tak i růst kořenů. Pokud ale oproti tomu dojde k převlhčení půdy, zlepší se sice dostupnost, avšak růst kořenů a příjem fosforu je vzhledem k deficitu kyslíku narušen. Vymývání půdních fosfátů a fosfátů dodaných hnojením je na sprašových půdách minimální, přesto však mohou v důsledku povrchového smyvu a odnosu půdy vzniknout značné ztráty. Proto je důležité udržováním optimální struktury půdy zlepšit využití půdních a aplikovaných fosfátů. Typické pro vodní režim zemědělsky využívaných černozemí na spraších je, že využitelná půdní voda je při dlouhodobém pěstování rostlinami vyčerpána do hloubky 1 metru a více. Průsak kořenovou zónou zůstává často velmi malý a tím je malý také přísun rozpuštěných živin. Při zjištěné potřebě hnojení se k řepce, kukuřici a cukrovce vzhledem k malé možnosti přisvojení během raných fází vývoje osvědčuje hnojení pod patu dusíkem a vodorozpustným fosfátem. Aplikací dusíku v amonné formě (NH4-N) společně s fosforem lze dosáhnout lepšího příjmu fosfátu.