Kácet, nekácet?

Jak poznamenal při návštěvě Střední lesnické školy v Písku, šumavské lesy byly od prvopočátku obhospodařovány člověkem, a dokonce ani Boubín není pralesem v pravém slova smyslu.

Ekologové však zastávají názor, že právě člověk a jeho činnost zapříčinil současné problémy Šumavy. Ta byla před 130 lety z 80 % uměle zalesněna smrkovou monokulturou, která je ovšem nehodí do vyšších poloh, protože je nedostatečně odolná vůči vnějším vlivům.

Mluvčí parku Radovan Holub říká, že jsou dvě řešení. Buď se les vykácí a holé kopce se znovu osázejí bez záruky, že sazenice vzrostou, nebo se stromy nechají zemřít vestoje. Pod usychajícími pahýly  má mladý porost mnohem větší předpoklady k růstu než na nechráněných holinách.

O postupném přechodu k ryze přírodnímu režimu nejcennějších částí Šumavy mluví důvodová zpráva k zákonu o zřízení národního parku z roku 1991, kterou podepsal tehdejší premiér Petr Pithart. Kůrovcovou kalamitou na Šumavě se má v září zabývat Senát a podle názorů některých senátorů je situace v Národním parku Šumava tak vážná, že vyžaduje okamžitý zásah. Pokud se nebudou kůrovcem zasažené stromy kácet, brouk v budoucnu ohrozí celé území Šumavy. S tímto názorem souhlasí i 11 starostů šumavských obcí, kteří formou otevřeného dopisu vyzvali premiéra Jiřího Paroubka, aby se zasadil o změnu ochranářské koncepce na Šumavě.

Zdroj: Ekolist, 2. 8. 2005