Vliv genotypu a prostředí na translokaci N z vegetativních orgánů do zrna během dozrávávání pšenice

Ve Francii zkoumali během dvou let na šesti místech u 10 genotypů pšenice ozimé při dvou úrovních intenzity dusíkatého hnojení a používání fungicidů translokaci dusíku v rostlině. Zjišťovali čerpání dusíku v době kvetení (ČN-vKv 32-284 kg.ha-1 N), z toho množství retranslokovaného dusíku (RET-N 24-228 kg.ha-1 N) do zrna a účinnost retranslokace dusíku do zrna (ÚRET-N 0,44-0,92). Ze vztahu mezi RET-N a ÚRET-N potom stanovili vliv prostředí a genotypu. Prostředí a genotyp měly průkazný účinek na retranslokaci dusíku, který závisel zejména na intenzitě pěstování (dusík a fungicidy) v podmínkách, kde během nalévaní zrna nepůsobily limitující faktory neboli rozdíly mezi genotypy v retranslokaci dusíku do zrna. Vyjádřili, resp. definovali to lineárním vztahem RET-N= 4,13 + ČN-vKv x 0,76 (r2= 0,97). Porovnáváním vypočítaných hodnot retranslokovaného N a skutečně zjištěných hodnot potom analyzovali účinek stresu ze sucha před a po kvetení, vliv vysokých teplot během nalévání zrna, účinek dispozice dusíku a vliv infekčního tlaku chorob na množství retranslokovaného dusíku. Vliv prostředí na vztah mezi čerpáním dusíku v době kvetení a retranslokovaným dusíkem závisel na příjmu dusíku během nalévání zrna, na infekčním tlaku chorob a byl ovlivněn i genotypem. Rezistentní genotypy projevovaly určitou stabilitu v účinnosti retranslokace dusíku i v podmínkách silného tlaku chorob. Naopak náchylné genotypy ve stejných podmínkách výrazně snížily účinnost retranslokace dusíku.