Streptokokové infekce

Nacházejí se v prachu a exkrementech, u prasat na kůži, mandlích a sliznicích. Přirozeně také na kůži a na mandlích u člověka. Zvláště u prasat vyskytující se subtyp Streptococcus suis způsobuje v zemědělských podnicích značné problémy. Do současné doby bylo identifikováno minimálně 28 serotypů, z nichž je nejznámější typ 2. K infikování selat může dojít již při porodu  prostřednictvím poševní sliznice matky. Již v průběhu prvního dne života selat dochází k osídlení dutiny ústní a mandlí. Hlavní a také nevýznamnější vstupní branou infekce jsou rány, které u selat vznikají především při kastraci, amputaci ocásků a odštípnutí řezáků. Štípání řezáků však již bylo zakázáno zákonem na ochranu zvířat. Ale také rány vznikající při bojích o co nejlepší pozici u matky mohou sloužit jako vstupní brána infekce. Klinický obraz onemocnění, na jejichž vzniku se podílejí streptokokové infekce je velmi rozmanitý:
• zvýšená úmrtnost novorozených mláďat;
• záněty pupku;
• záněty kloubů;
• záněty mozkových blan;
• hnisavé záněty plic;
• náhlé úhyny u prasat ve výkrmu a u prasnic vlivem zánětu srdečních chlopní;
• podíl na vzniku potratů.   

Také lidé se mohou infikovat zárodkem Streptococcus suis typ 2. Zvlášť náchylní jsou starší lidé, malé děti a lidé s oslabenou imunitou. Vstupní branou infekce jsou zpravidla malé ranky a kožní kontakt, zřídkakdy se jedná o kapénkovou nákazu. Streptokoková infekce může způsobit záněty plic, kloubů, mozkových blan, ale i celkovou sepsi se špatně se hojícími ranami.
Ochrana před tímto druhem infekce je relativně jednoduchá: v postižených podnicích je třeba používat při kontaktu se zvířaty jednorázové rukavice. To se týká především pomoci při porodu.      

Samotná terapie pomocí antibiotik problémy se streptokoky neodstraní. Důležité je dosáhnout ve všech produkčních stupních konsekventní redukce infekčního tlaku streptokoků díky vhodným opatřením v oblasti managementu:

• Důsledně dodržovat turnusový zástav, v žádném případě nesmí dojít k opětovnému ustájení selat s nízkou hmotností a kojících prasnic.
  
• Čistota v porodnici je prioritní záležitostí – nově stavěné stáje je nutné vybavit speciálními sprchami pro prasnice, starší budovy je problematické sprchami vybavit, je možné to řešit pomocí záložního boxu, do kterého se sprcha umístí.
  
• Hned po porodu je nutné zkrátit pupeční šňůru a pahýl dezinfikovat jodovým preparátem. V některých zemědělských podnicích však ani toto opatření není dostatečné pro to, aby zabránilo vzniku následných infekcí pupku a později pupečníkové kýly. V těchto případech je třeba zvolit injekční aplikaci antibiotika – vhodné jsou preparáty obsahující penicilin, amoxicilin a ceftiofur.
  
• V podnicích, ve kterých by mohlo docházet k častým vzájemným bojům o co nejvýhodnější pozici při kojení, je dobré selatům obrousit zuby, ale nesmí se příliš zkrátit, aby nedošlo k otevření dřeňové dutiny zubu, aby nevznikla nová brána infekce.
  
• Aby se mohl minimalizovat počet vzájemných bojů při sání, je třeba u prasnic zajistit dostatečnou mléčnou užitkovost. Nedostatek mléka u jednotlivých matek je třeba odhalit co nejdříve a ihned začít tuto nepříznivou situaci řešit, protože příjem kolostra v průběhu prvních 24 hodin má pro mláďata zásadní význam.
  
• Protože se streptokoky nacházejí také v exkrementech prasnic, je nutné je minimálně jednou denně z porodních boxů pečlivě odstraňovat.
  
• K mezidezinfekci kotce je možné jednou týdn
  Zdroj: AgroNavigator
  Autor: redakce APIC